Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

ŠTRÁSKÁ HUŤ

Sklárna

Okres: Domažlice
Poloha: Plzeňský kraj
Datace: 19. století

Přístup

Ke Štráské Huti se dá dojít z lokality Mostek po červené turistické značce (Baarova stezka) směrem na Pleš.

Význam

Štráská Huť je jedna z mála raně novověkých skláren v Českém lese, která byla prozkoumána při archeologickém výzkumu.

Historie

Jméno huti bylo poprvé zmíněno roku 1629, avšak regionální literatura její založení spojuje s Volfem Jáchymem Lamingenem a rokem 1580. Další zprávy o sklárně pochází až z roku 1715, kdy nájemci huti pásli bezplatně po okolních pastvinách ovce a domácí obyvatelstvo z toho bylo značně rozhořčeno. Modernizací sklárna prošla v roce 1741, kdy sem dorazil huťmistr Jan Tomáš Lenk z nedaleké sklárny v Plešské huti. Dostal se však do finančních problémů a byl donucen sklárnu dál pronajmout. Sklárna tak putovala do rukou Františka Abeleho a po jeho smrti k jeho manželce Kunhutě. Před rokem 1770 si však sklárnu pronajal Josef Lenk, syn dávného majitele. Oproti svému otci byl mnohem schopnější, neboť vlastnil nejen Štráskou huť, ale i sklárny Jánskou Huť a Goldbrunnhütte. V roce 1790 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Bayern aus Dietersberg. Pak odešel ze Štráské huti, kterou zanechal svému bratrovi. Kolem roku 1800 zde pracoval 1 sklářský mistr, 6 sklářů, 16 pomocníků, 1 učeň, 1 stoupař (obsluha stoupy, která drtila surovinu), 1 pohrabovač a 2 nosiči dřeva. Je tedy zřejmé, že šlo o středně velký podnik. V tu dobu se zde produkovalo ročně 4760 svazků malých skleněných tabulí, 12600 svazků obyčejných tabulí říšské míry a 35000 okenních terčíků. Celková hodnota produkce byla 25083 zlatých. Posléze sklárnu a mnoho jiných převzal svobodný pán Václav Koc. V jeho době huť vyprodukovala 185 000 kusů zrcadlových skel židovské míry. Do ciziny bylo prodáno 50 000 kusů a do Čech 80 000 kusů. Sklárna byla v tu dobu vybavena francouzskou pecí se 6 sklářskými pánvemi. K úpadku sklárny došlo kolem roku 1812. Ještě 1819 byl provoz obnoven. Definitivní konec však přišel roku 1834, a to pro nedostatečný odbyt výrobků. Kolem sklárny v tu dobu stálo 8 domů, v nichž bydlelo 136 lidí. Po zániku sklárny se všichni vystěhovali a na místě sklárny vyrostla hájovna.

Popis

Sklárny patří mezi fenomén česko-falckého pohraničí, neboť zdejší zalesněné hory poskytovaly dostatek vody, paliva i surovin pro výrobu skla. Jejich polohu je možné identifikovat na základě studia historických map. Štráská Huť se nacházela v sedle mezi Zvonem (847,5 m) a Železným vrchem (789,6 m). Vedle sklárny tu stál panský dům se zahradou, stáje, stodola, stoupa a flusárna. Archeologický výzkum se zaměřil na odkryv sklářské pece, která byla srdcem celé sklárny. Ta se nacházela v rozvalinách hutní budovy o rozměru 9 x 7 metru. Spodní část pece měla rozměry ca 3,7 x 4,2 m. Postavena byla z lomového kamene, který byl spojen jílem. Vlastní topeniště bylo vyzděno z ohnivzdorných tvarovek. Všude kolem pece byla pozorována rozteklá sklovina a vrstvy popela. Po ukončení provozu sklárny byla celá horní část pece zbořena.

Literatura

Procházka, Z. 2009: Sklářství v Českém lese na Domažlicku a Tachovsku. Místopis skláren, brusíren a leštíren, Domažlice, 227-233.