Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

WIESAU

Dehtová pec

Okres: Tirschenreuth
Poloha: Horní Falc
Datace: 19. století

Přístup

Ke smolené peci se dá dojít od silnice, která vede z Wiesau do Leugas. V Leugas byl vystaven model této pece, u něhož se nachází posezení.

Význam

V zalesněném pohraničním území se dochovala celá řada zařízení na výrobu smoly z lesního dříví. Reprezentativní smolná pec datovaná do 19. století byla archeology prozkoumána u potoka Wiesau. Další na Teichelbergu, ta však obsahovala keramiku snad ze 14. století.

Historie

Dehtářství bylo spolu s uhlířstvím během středověku a raného novověku velmi rozšířeným lesním řemeslem, neboť dehet byl využíván v bednáři, ševci a dalším řemeslníky. Byl využíván také v medicíně. Pro dehtářské pece je typické dvojité zdivo, kdy vnější tvoří kopuli a vnitřní odděluje nakládku dříví od topeniště. Mezi zdmi je mezera, kudy proudí horký vzduch. Uvnitř pece je nasázeno dřevo, které za nízkého přívodu vzduchu zčerná. Teplota dosahuje až 400 ° C a je udržována asi 21 dní. Uvolněné plyny odchází od vnějšího pláště a vem u pece. Naopak kondenzát se shromažďuje pod dřevěnou náplní a stéká do mělké vany, v níž se nachází otvor kudy pak teče ven do sběrného místa. V dehtářských pecích se kromě dehtu, smoly a pryskyřic vyrábělo také dřevěné uhlí.

Popis

V roce 1999 byl proveden archeologický výzkum objektu, který na první pohled vypadal jako mohyla, a nacházel se v lese, přibližně 15 metrů daleko od potoka Wiesau. Pomístní název „Pechofen-Hölzel“ však naznačoval, že může jít spíš o výrobní objekt, a to i archeologický výzkum potvrdil. Odkryta byla jeho konstrukce. Dochovaná výška objektu byla 1,2 metru. Oválný půdorys se pohyboval kolem 3 až 3,5 metru. Původní síla stěna kupole pece byla 18 cm. V jižní části objektu byl zjištěn přikládací otvor s předpecním prostorem pro obsluhu. Bezprostřední okolí bylo silně popáleno a mohutné černé vrstvy spáleného dřeva a popálené kameny byly zjištěny i uvnitř objektu. Uprostřed objektu byla objevena mělká oválná vana s vnitřním průměrem ca 1,8 až 2 metru. Ta byla zaplněna silně popálenými červenými kameny, pečenými kusy hlíny a zlomky keramiky. Z vanové prohlubně pak směrem na jihovýchod od pece vedl 0,2 metrů dlouhý úzký kanál, v němž byla patrně původně umístěna trubka. Ústil ve vypouštěcím otvoru, který byl mírně zahlouben a měl obdélný tvar. V tomto místě byl sbírán dehet.

Literatura

Breinl, L. – Fridrich, P. – Endres, W. 2002: Auf den Spuren der pechsieder von Wiesau, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und Regensburg 5, 453-467.
Endres, W. – Fischer, T. 1982: Eine Spätmittelalterliche Wüstung mit Pechofen bei Wiesau, Lkr. Tirschenreuth, Oberpfalz, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 10, 21-50.
Breinl, L. – Fähnrich, H. 2005: Ein frühneuzeitlicher Pechofen am Ahornberg, Lkr. Tirschenreuth, Beiträge zur Archäologie in der oberpflaz und in Regensburg 7, 401-412.