Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

SPEINSHART

Klášter

Okres: Neustadt an der Waldnaab
Poloha: Horní Falc
Datace: 12. - 18. století

Přístup

Klášter je dominantou obce Speinshart. Leží na naučné stezce Speinshart – Barbaraberg.

Význam

Středověký klášter ve Speinshartu patřil mezi významná náboženská a kulturní centra na severu Horní Falce. V 2. polovině 17. a v 18. století prošel významnými barokními a rokokovými přestavbami. Pozůstatky těchto raně moderních aktivit sledoval archeologický výzkum.

Historie

Klášter Speinshart byl vystavěn na severu řezenského biskupství, a to mezi středověkými městy Eschenbach a Neustadt a. Kulm. Poprvé je zmiňován ve spise Život Jindřicha II. (Vita Heinrichs II.) jako silva spehteshart (Spehteshartský les; Spechtswald), který v 1. polovině 12. století pokrýval hraniční území mezi Horní Falcí a arcibiskupstvím v Bambergu. V tomto prostředí byla založena ves, pojmenovaná Speichersdorf a patrně ve 2. polovině 12. století zde začala výstavba kláštera. Středověký klášter byl pak sekularizován v roce 1564 a znovu se do něj nastěhovali Premonstráti v roce 1669. V roce 1670 započala velká barokní přestavba. Na ní se měli podílet známí architekti z Čech, bratři Jiří (Georg) a Leonhard Dietzenhoferové. Na konci 80. let se do stavby připojil Wolfgang Dietzenhofer a další architekti a umělci. Pauzu přinesla stavebním aktivitám válka o španělské dědictví. V roce 1714 byl klášter vyplundrován. Další velká přestavba následovala za života opata Dominika Liebleina v letech 1740-48, a to v duchu rokoka. Slavnostní dokončení přestavby se uskutečnilo roku 1765.

Popis

V roce 2012 archeologové prozkoumali jihozápadní křídlo kláštera, zejména refektář. Refektář byl ve výstavbě od roku 1682, stal se základem nového barokního klášterního komplexu. Objeveny byla nálezy od 12./13. století do barokního období. Zejména byl shromážděn soubor kamnových kachlů z pozdního středověku až rokoka, které svědčí o proměnách vytápěcích zařízení v interiéru refektáře. Dále byl prozkoumán podzemní vytápěcí systém, tzv. fornax subterranea z let 1748 až 1749. Jehož ideální rekonstrukce byla vytvořena ve 3D. Odhaleny byly také další podzemní prostory, zejména schody do sklepů, drenážní systémy a ve sklepích byl objeven i vytápěcí prostor pro zmiňovaný fornax. Uvnitř této technické památky byl získán bohatý soubor zvířecích kostí, které dokumentují stravovací návyky v klášteře. Lovná zvěř byla zastoupena zajíci, jeleny a divočáky. Z ptactva se zde konzumovala kuřata, krocani (Truthahn), husy, kachny (Ente), divoké kachny (Stockente) a křepelky (Wachtel) a divocí ptáci. Z domácích zvířat zde byly zastoupeny také kosti z hovězího, vepřového a ovčího. Askezi v klášteře vyvrací do značné míry nálezy kostí páva (Pfau). Objeven zde byl fenik z roku 1801. Zajímavostí je hrací žeton norimberského prägermeister Johanna Adama Vogela (1737-1760). V návaznosti na barokní otopný systém kláštera odkryl archeologický výzkum kuchyni, v níž se nacházelo otevřené ohniště, nad nímž byl trychtýř k odvádění zplodin do komína.

Literatura

Heidenreich, A. 2013: Neue Untersuchungen im Süd-West-Flügel der Prämonstratenserabtei Speinshart (Lkr. Neustadt a. d. Waldnaab). Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und im Regensburg 10, 345-372.
Gresik, G. 2013: 3D-Dokumentation eines Unterbodenofens im Refektorium des Klosters Speinshart. Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und im Regensburg 10, 373-375.
Pasda, K. 2013: Fromme Askese oder üppiges Festmahl? Speiseüberreste aus dem rokokozeitlichen Speisesaal des Klosters Speinshart. Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und im Regensburg 10, 376-386.