Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

BODENMAIS

Vitriolová huť

Okres: Regen
Poloha: Dolní Bavorsko
Datace: 18. - 19. století

Přístup

Vitriolová huť se nachází v lese, východně od obce Bodenmais. Lze k ní dojít po červených turistických značkách. Nedaleko od huti se nachází silnice se zastávkou Vitriolhütte.

Význam

Vitriolová huť u Bodenmais je příkladem rozvíjejícího se chemického průmyslu na konci 18. a počátku 19. století. Hlavním produktem byla dýmavá kyselina sírová, která byla využívána zejména v textilnictví k bělení prádla.

Historie

Důležitou chemickou látkou, s níž se setkala evropská společnost na sklonku 15. století, byla dýmavá kyselina sírová, zkráceně zvaná oleum. Ta byla vyráběna z kamence, s jehož těžbou se začalo v oblasti Tolfa u Říma a brzy se rozšířila i do zaalpského prostoru. V Horní Falci i v západních Čechách se začal vitriolový průmysl rozvíjet od konce 16. století. K velké konjunktuře chemického průmyslu došlo na Plzeňsku a Loketsku zejména od konce 18. století, kdy se začala dýmavá kyselina sírová používat v textilnictví k průmyslovému bělení lněných pláten. V Horní Falci byla ložiska u Grube Bayerland u Waldsassen a Schirnding. Důležité provozy byly založeny v okolí Bodenmais. V krajině se tak začalo s intenzivní exploatací kyzových (pyritonosných) břidlic a s výstavbou tzv. olejen, v nichž se oleum produkovalo suchou destilací. Jelikož většina provozů upadla již v 1. čtvrtině 19. století, došlo k zániku jejich areálů. V současnosti na obou stranách hranice dochází k vyhledávání jejich polohy a výzkumu jejich vybavení. Töpferhütte byla vystavěna mezi lety 1808 a 1816 a produkce technické keramiky zde probíhala až do roku 1829. Uvnitř stavby se nacházela cihlová hrnčířská pec.

Popis

Vitrolová huť se nacházela v blízkosti těžebního areálu na Silberbergu, kde byla objevena ložiska kamence. Složena byla z vlastní hutě na oleum a hrnčířské dílny (Töpferhütte), která od ní ležela 90 metrů jižně. Severně na vitriolovou hutí byl zřízen dřevěný systém k vedení vody, který byl napojen na Malý černý potok (Kleine Schwarzbach) V letech 1999 až 2002 byly provedeny archeologické výzkumy jak vitriolové hutě, tak vypalovací hutě. Při prvních sondážích bylo objeveno bylo ca 625 kg technické keramiky, což vyvolalo potřebu interdisciplinárního výzkumu archeologů s chemiky. Ve vitriolové huti bylo objeveno 5 pecí na pálení vitriolu. Každá z kamenných pecí tvaru písmene U měla rozměry ca 3,5 x 2 metry. Uprostřed pece vždy procházel topný kanál (schürkanal). Nad kanálem byl další prostor vytvořený z cihel, v němž se topilo. Na železném roštu nad ohněm byly položeny do strany do otvorů ve zdi křivule (retorte), které byly zahřívány. Z nich vytékal produkt do další keramické nádoby (Vorlage), vně cihlové části, do které bylo oleum jímáno. Všechny ležely v jedné řadě podél severní zdi. Jižně a východně od huti se nacházely odpadní haldy plné technické keramiky. Objeveny byly také torza vypalovacích flašek (Brennflaschen). Po výzkumu byly relikty vitriolové huti konzervovány a místo upraveno tak, aby ho mohly navštívit turisté.

Literatura

LEHRBERGER, G. – HALLER, R. – SCHINK, C. 2006: Oleum. Die Vitriolölhütte am Kleinen Schwarzbach bei Bodenmais (1787-1829) – Anfänge der chemischen Industrie in Bayern. Bodenmais.
FÁK, J. 2016: Pozůstatky těžby kyzových (pyritonosných) břidlic v údolí Lomanského potoka. Archeologie západních Čech 10, 240-244.
ROŽMBERSKÝ, P. 2010: Zaniklý chemický průmysl na Chříčsku. Vlastivědný sborník – čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska 1, s. 18-22; 2, 14-21; 3, 18-22; 4, 12-18.
CHALOUPKA, J. 2008: Zaniklý minerální podnik od obcí Kočín na severním Plzeňsku. Archaeologia technica 19, 44-55.