Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

POŘEJOV

Vesnice

Okres: Tachov
Poloha: Plzeňský kraj
Datace: 14. - 20. století

Přístup

Zaniklá vesnice se nachází 6 km jihozápadně od města Tachova, v katastru obce Hošťka. Nyní vesnici protíná státní silnice, která spojuje Žebráky a Maršovy Chody. Samotná ves leží v pramenné pánvi přítoku Brtného potoka. Ves je vhodným cílem při cyklotoulkách, neboť jejím areálem prochází cyklostezka č. 36.

Význam

Areál zaniklého Pořejova je smutným svědectvím rozkolu v českoněmeckých vztazích v 1. polovině 20. století. Ve zruinované vesnici může v současnosti archeologie zkoumat nejen podobu osídlení v relativně nedávné minulosti, ale má možnost zkoumat podobu vsi (městečka) ve středověku a raném novověku.

Historie

Poprvé je vesnice připomínána v archivních pramenech k roku 1352. Pořejov náležel tachovskému manskému obvodu, majitelé vsi byli poddaní tachovského královského hradu a měli k němu brannou povinnost. V roce 1368 žil ve vsi rytíř Dluhovoj „de Czernak“, což dokládá ve vsi panské sídlo. V průběhu 15. století drželi tuto tvrz na Pořejově rytíři ze Sebuzína a v 16. století rytíři z Dolnic. Kolem roku 1500, během života Hanse z Dolnic a jeho syna Wolfa, získala obec městská práva. Následoval nebývalý rozkvět sídla, které se stalo majetkem rodu Pergnárů. S rodem Pergnárů je spjata také obnova sídla a přestavba gotického kostela sv. Bartoloměje. Sebastiána Pergnára, jako majitele Pořešína a nedaleké Úšavy, připomíná jeho náhrobek z roku 1623, který byl převezen z pořejovského kostela do lapidária tachovského muzea. Jeho synovci byl Pořešín za účast v protihabsburském povstání odňat a roku 1625 ho získal císařský kapitán Jeroným della Porta. Během třicetileté války byla ves poničena Švédy. V průběhu 17. století si udržoval Pořejov charakter městyse a jeho chod byl spíše než se zemědělstvím spojen s řemesly. Počet usedlostí vzrostl z původních 49 domů v 17. století na 135 domů k roku 1930. V tu dobu zde etnicky převažovalo německé obyvatelstvo, nicméně již od poloviny 17. století zde žilo několik židovských rodin. Jelikož šlo o významnou komunitu, byla pro ně v budově zámku roku 1765 zřízena synagoga, kterou užívali až do roku 1938. Poté co Třetí říše zabrala pohraničí, došlo k transportu pořejovských židovských rodin a zůstalo jen německé obyvatelstvo. Těsně před koncem druhé světové války, došlo v areálu vsi 5. května ke střetu mezi americkou armádou a bojovníky z řad SS, kteří se zde a v blízkém okolí schovávali. Řádění skončilo požárem, který zničil 32 domů, panský dvůr i starý zámek. Zkáza vsi byla dokončena roku 1948, kdy Pořejov opouští poslední obyvatelé odchodem do Německa. Zbytky vesnických objektů byly definitivně zbořeny roku 1971. Poté byl prostor využíván jako skládka.

Popis

Půdorys obce Pořejov má návesní dispozici, osu tvoří potok. Usedlosti na návsi byly štítově orientovány. Domy byly dřevěné či kamenné a lemovaly náves. Ve spodní části se nacházelo panské sídlo s vodním příkopem a kostel. Panskému sídlu zřejmě předcházela fáze tvrze. Usedlosti měly záhumenicové plužiny. Kostel sv. Bartoloměje, původně gotický, byl přestavěn roku 1587 a měl pravoúhlý presbytář se sakristií, dlouhou loď a interiér byl plný náhrobků místních rodů. V blízkosti Pořejova se nachází dodnes patrný poutní kostel sv. Anny (vystavěný mezi léty 1660 a 1663), kde pohřbívaly místní komunity nejen z Pořejova, ale také z Žebráků a Bažantova.
Během let 2005 až 2007 proběhl v Pořejově archeologický výzkum vedený R. Balým, který se zaměřil na poznání intravilánu obce. Při geodeticko-topografickém průzkumu bylo zdokumentováno 65 reliktů staveb především domů a hospodářských staveb, a 11 sklepních prostor. Poté proběhl odkryv usedlosti čp. 7, který odhalil relikt trojdílného kamenného domu. Ten lze definovat jako tzv. chlévní typ, do něhož je vstup ze dvora i ze síně. Dům měl obdélný půdorys 18 x 9 m. Předmětem archeologického výzkumu se také staly další objekty, které zanikly po roce 1945. Šlo zejména o mlýny v okolí Pořejova (např. Mašův mlýn) a samotný kostel sv. Bartoloměje.

Literatura

Balý, R. 2008: Odkaz staveb zaniklých po roce 1945 v Pořejově na Tachovsku na příkladu čp. 7. In: Dějiny staveb 2007, 191-194.
Balý, R. 2009: Zaniklá ves Pořejov na Tachovsku. Nepublikovaná diplomová práce na katedře archeologie FF ZČU. Plzeň.
Galusová, L. 2008: Zaniklý Mášův mlýn: Příspěvek k poznání novověkých vodních mlýnů na Tachovsku. In: Dějiny staveb 2007, 201-204.
Procházka, Z. 2005: Osudy čtyř zaniklých obcí. In: Český les. Příroda. Historie. Život, 341-349. Praha.
Procházka, Z. 2017: Trpký příběh kostela sv. Bartoloměje v Pořejově aneb jak jsem „zničil“ kulturní památku a o dalších výzkumech. Domažlice.
Vařeka, P. – Balý, R. – Funk, L. – Galusová, L. 2008: Archeologický výzkum vesnic středověkého původu na Tachovsku zaniklých po roce 1945, Archaeologia historica 33, 101-117.
Vetrák, M. 2011: Kostel sv. Anny u Pořejova. In: Sborník Muzea Českého lesa v Tachově 32, 38-52. Domažlice.