Archeologický atlas česko-bavorské hranice ve středověku a novověku

Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku

O atlasu(current)
Lokality
Mapa
O projektu
Zdroje a odkazy

cz de

ROZVADOV

Bojiště

Okres: Tachov
Poloha: Plzeňský kraj
Datace: 17. století

Přístup

Ze silnice č. 605 za Rozvadovem směrem na Waidhaus je možné sjet vpravo na parkoviště u benzínové stanice. Následně je třeba ujít několik metrů pěšky zpět po hlavní silnici na Rozvadov a zakrátko přejít a vydat se vpravo po silnici (cyklistická stezka EV 13). Nyní můžete dojít k lesnímu průseku s dráty vysokého napětí a jít tudy po lesní pěšině vzhůru na vrch Nad Rašelinami (576 m. n. m.), na jehož vrcholu se nachází největší z pevností tábora Katolické ligy tzv. Tillyho šance. Druhou možností je pokračovat po zmíněné silnici dál, překonat most přes dálnici a u turistického přístřešku se vydat vpravo kolem bývalé roty. Po pravé straně se nachází relikt předsunuté reduty se čtyřmi bastiony (poničen výstavbou silnice) a u brány do roty se dejte podél zdi po lesní pěšině. Po vstupu do lesa dojdete k další redutě se čtyřmi bastiony. V blízkosti se nachází další relikty opevnění z třicetileté války, hlouběji na pomezí lesa a luk se nachází zákopy související s opevněním Železné opony.

Význam

Po porážce Českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 zůstala v západních Čechách dosud neporažené protestantské vojsko Petra Arnošta II. z Mansfeldu. Ten v roce 1621 začal vojenskou kampaň za účelem opět zvrátit situaci v Čechách ve prospěch povstalců. Počátkem léta 1621 zahájil Mansfeld novou intervenci do Čech. Tato kampaň byla uzavřena v létě 1621, kdy se mu mezi Rozvadovem a Waidhausem postavilo do cesty v poslední krvavé bitvě vojsko Katolické ligy, které vedl Johann t’Serclaes de Tilly. Uskutečnila se zde poslední krvavá bitva, jež skončila patovou situací, která donutila Mansfelda odtáhnout do Dolní Falce. Na bojišti se dodnes dochoval unikátní systém polních pevností z doby třicetileté války, které byly využívány k obraně zemské hranice i v pozdějším období. V jejich blízkosti se nachází relikty opevnění z doby Studené války.

Historie

Česko-falcké vojsko Petra Arnošta II. z Mansfeldu začalo budovat opevněný tábor u Waidhausu 19. června. Na strategickém Střebelském vrchu byly navršeny mohutné dělostřelecké pozice, na které navazovalo opevnění spadající dolů k táboru. Postaveno tak bylo útočiště, které mělo odolat náporu vojska Katolické ligy, které sem pochodovalo od Plzně. Vojsko vedl Johann t’Serclaes de Tilly. K prvním střetům došlo u vesnice Hošťka 14. července, kdy mansfeldští přepadli ligistické mušketýry. Vesnice při boji vyhořela a stejný osud potkal nedalekou Svatou Kateřinu. Ligističtí vojáci byli následně pronásledováni až do Přimdy. 15. července však dorazil předsunutý oddíl ligistických vojáků o síle 1000 mužů, kteří obsadili vesnici Rozvadov. Následující den se zde shromáždili posily a 3000 mužů vyrazilo proti Mansfeldovým šancím na Střebelském vrchu. Po celodenní bitvě zahynulo na Krvavém poli asi 370 ligistů a 300 mužů na Mansfeldově straně. První střet ukázal, že v kopcovité a zalesněné krajině bude těžké nepřítele porazit. Vojsko Katolické ligy proto začalo s výstavou velkého polního tábora mezi Rozvadovem a zemskou hranicí. Další vojáci umírají během občasných šarvátek a větších protiútoků Mansfelda. V letních měsících navíc sužovaly vojska infekční choroby. Přitom denně umíralo 12 až 30 mužů. Od počátku srpna pak budují Ligisté předsunutá dělostřelecká postavení, což vede k dalším útokům a protiútokům, aby se jedné či druhé straně nepodařilo obsadit důležité pozice ve středu bitevního pole odkud by mohl být veden rozhodující úder. Vleklé boje mezi Rozvadovem a Waidhausem skončili v září 1621. Na bojišti došlo sice k patové situaci, avšak kolem Brodu nad Lesy (Furth im Wald) se začalo ke Koubě (Cham) přibližovat druhé katolické vojsko. Mansfeldovi tak hrozilo obklíčení z obou stran, proto jeho vojsko opustilo opevněný tábor a začalo se přesouvat k řece Rýn do oblasti Dolní Falce.

Popis

Bojiště se rozkládalo přímo na hraničním přechodu mezi Rozvadovem a Waidhausem, přičemž polní fortifikace vytvořila jak česko-falcká armáda Mansfelda na Střebelském vrchu, tak Tillyho vojsko v linii Březový vrch, Nad Rašelinami, čímž zamezila nepříteli volný průchod do Čech. Mansfeldovo vojsko vybudovalo bastionové pevnosti na vyvýšeninách, za něž schovalo vojenský tábor. Na straně katolické ligy lze hypoteticky usuzovat, že opevnění na vrcholcích Českého lesa mělo podobu trychtýře sestaveného z bastionových pevností, redut, redanů a liniových spojnic v celkové délce kolem 4 km. Za hlavním pevnostními prvky byly následně uschovány vojenské tábory. Během bitvy pak přibyla ještě soustava předsunutých opevnění, umístěná jihozápadně od hlavní pevnostní soustavy. Detektorový průzkum byl proveden jak v pevnostech, tak na tzv. „Krvavém poli.“
Největší pevností je tzv. Tillyho šance. Šlo o čtvercovou redutu zesílenou směrem na západ o redan a na jih o bastion. Unikátním prvkem je cavalier uprostřed pevnosti, kde byl umístěn stan vrchního velitele. Rikochet fire – traverza proti. Na rytině R. Sadelera je uvedena pod číslem 13 a její vyobrazení je téměř věrné, liší se pouze v provedení zadního východního valu, kde jsou vyobrazeny průrazy, kudy bylo možné procházet do stanového tábora. Není vyloučeno, že se těsně pod vrcholem kopce opravdu nacházel stanový tábor, neboť v zákrytu pevnosti jsou dodnes v terénu patrné drobné konvexní objekty, zřejmě relikty zahloubených stanů. Zadní část pevnosti měla podobu rovnoběžných půlbastionů, což je značně podobné tzv. rohovým hradbám, tzv. „hoornwerk“. Před pevností se nachází systém zalamovaných kontrgard, jež jsou na severní straně od pevnosti doplněny o plochý bastion, který mohl palbou účinně pokrývat kolem jdoucí úvozové cesty.

Literatura

Braun, P. 1995: Rozvadov, okr. Tachov. Výzkumy v Čechách 1990–92, 313.
Busl, F. 2003: Die Tillyschanze auf dem Steinberg bei Bärnau. Die Oberpfalz 91, 345-346.
Hrnčiřík, P. 2011: Příspěvek k nálezům munice do ručních palných zbraní v prostoru bojiště Rozvadov 1621. In: V. Matoušek a kol., Zpráva o 1. sezóně systematického archeologického výzkumu bojiště z roku 1621 u Rozvadova, Sborník muzea Českého lesa v Tachově 32, 17–21.
Hrnčiřík, P. 2013b: Příspěvek k nálezům munice v prostoru bojiště Rozvadov 1621 – souhrn za období 2010-12, Sborník muzea Českého lesa v Tachově 33, 17–32.
Matoušek V. a kol. 2008: „Tzv. Tillyho šance u Rozvadova ve světle terénní dokumentace a ikonografických pramenů, předběžná zpráva“. Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 2003-2007, 359-374.
Preusz, M. 2017b: Zlaté rouno z bronzu. Katolický vojenský přívěsek z bojiště u Rozvadova 1621. Archeologie západních Čech 12, 170-186.
Procházka, Z. 1990: Tillyho šance u Rozvadova. O dosud neznámé památce Tachovska. Ozvěny, Hornofalcko-český magazín č. 2, pátek 24. srpna, 6.
Török, J. 2011: Posouzení a průzkum militárií a ostatních kovových nálezů z bojiště roku 1621 u Rozvadova v rámci konzervace. Sborník muzea Českého lesa v Tachově 32, 21-23.