Archeologický atlas česko-bavorské hranice ve středověku a novověku

Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku

O atlasu(current)
Lokality
Mapa
O projektu
Zdroje a odkazy

cz de

BÄRNAU

Historický park a ArchaeoCentrum Čechy-Bavorsko

Okres: Tirschereuth
Poloha: Horní Falc
Datace: 21. století

Přístup

Historický park Bärnau-Tachov se nachází v jižní části města Bärnau. V jeho těsné blízkosti je návštěvníkům k dispozici parkoviště.

Význam

Je největší archeologický park středověku v Německu. Nachází se nedaleko západočeského Tachova, směrem na hraniční přechod Pavlův Studenec/Bärnau. Zřizovatelem archeologického parku je obecně prospěšný spolek Via Carolina e.V.

Historie

Na jaře 2010 byla zahájena výstavba přeshraničního parku Bärnau-Tachov, který byl otevřen v srpnu 2011. Koncepce muzea poskytuje tři časová okna: raně středověká vesnice 8. a 9. století, opevněné motte (věž na kopci) a roubený kostel z 11. století. Dále je zde k vidění středověká osada, rozdělená na venkovské usedlosti a měšťanské domy z 12. a 13. století. V roce 2018 bylo na ploše téměř 11 hektarů vidět více než 30 autenticky zrekonstruovaných budov, díky čemuž je toto místo největším středověkým archeologickým skanzenem v jižním Německu. Použitím autentických materiálů a technik jsou struktury stabilní, odolné vůči počasí a jsou užívány k experimentům a běžnému provozu. Zařízení je postaveno v kontextu experimentální archeologie v úzké spolupráci s vědeckou poradní radou a pod dohledem lokálního archeologa. Vědecký poradní sbor se schází dvakrát ročně a v jeho čele stojí bývalý ředitel státní kanceláře pro nestátní muzea v Bavorsku. V historickém parku Bärnau-Tachov lze středověký každodenní život zažít v reálném životě s autentickými rekonstrukcemi v původní velikosti i s herci ve středověkém oblečení. Zřizovatelem historického parku je nezisková organizace Via Carolina - Goldene Straße e.V. Koncem roku 2018 bylo vedle historického parku slavnostně otevřeno ArchaeoCentrum Bavorsko-Čechy. Patří do něj archeologická dílna, která je umístěna v nové budově a během projektu začala výstavba cestovní stanice z doby císaře Karla IV. Nový královský dvůr didakticky doplňuje dřevěné budovy historického parku o kamennou architekturu, zatímco archeologická dílna nabízí vědcům moderní laboratorní a pracovní místnosti, které jsou uzpůsobené pro využití v rámci výzkumných projektů i univerzitní výuky Západočeské univerzity v Plzni a Otto-Friedrichovy univerzity v Bambergu.

Popis

Raně středověké osídlení se skládá z jedenácti budov, některé se zahradami, několika řemeslnými dílnami a slovanským kultovním místem pro uctívání Svantovíta, zahradou s barvícími rostlinami, pastvinami ovcí, seníky a polem se středověkými plodinami. Překvapí ohrada s chlupatými prasaty. Prvním domem na prohlídce je slovanský dům s proutěnými stěnami postavený dle nálezu v obci Groß Raden (Wickchtwandtechnik). Díky vysokému interiéru, který je pokryt šindelovou střechou, má budova dobré kouřové podmínky a lze ji postavit relativně rychle a šetrně. Kromě toho je dům z části zahlouben, což bylo prokázáno archeologickými odkryvy v Nabburgu. Dvě další zemnice, které byly postaveny podle stejných modelů, nabízí zcela odlišný obrázek prostřednictvím různých konstrukcí stěn a střech. Dále byl postaven slovanský dům s pletenými a omítnutými stěnami, který sloužil jako čistě obytná budova. Předlohou byl dům odkrytý v Lohnsitz nedaleko města Tirschenreuth. Kromě toho existují dva jednoduché sloupové domy s proutěnými zdmi a doškovými střechami, které tvořily většinu raných středověkých budov. Nakonec byla dokončena první středověká pevná stavba: slovanský srub. Tato stavební metoda byla prokázána při výkopech v Dietstättu. Uprostřed obce stojí slovanský dlouhý dům podle knížecí haly ve Starigard/Oldenburgu. Jde o největší rekonstrukci slovanské budovy v Evropě, která měla obytnou funkci, byla místem setkávání a reprezentace. Na okraji sídliště se nachází kovárna, hrnčířská pec a hliněná pec. V blízkosti jsou pastviny pro zvířata. Rekonstrukce osady představuje ideální obraz venkova, přičemž jeho cílem je ukázat všechny stavební formy běžné v západoslovanské oblasti v raném středověku.
Další prostor je věnován 11. století. Symbolem archeologického parku je replika raného hradu, jímž byla věž na kopci obehnaná palisádou a příkopem. Jde o tzv. motte, které je vysoké 15 metrů. Samotná věž je vysoká 10 metrů. Obdobné motte se nacházelo nejspíš poblíž kostela sv. Alžběty v Bärnau. Podobné opevnění je vyobrazeno na tapisérii z Bayeux a doloženo vykopávkami na hradě Abinger v Surrey či v Koválově na jižní Moravě. Věž bylo typické refugium, takže neměla obytnou funkci. K tomuto účelu sloužil mohutný dřevěný dům vně od příkopu, který byl sídlem ministeriálů. V samotné Horní Falci bylo doloženo více než 40 takových motte. Vedle motte pak stojí roubený kostel z 11. století, který představuje rekonstrukci vykopaného kostela z Kleinlangheimu u Würzburgu. Tyto kostely sloužily slovanské misii.
Vrcholně středověká oblast historického parku je rozdělena na městský a venkovský prostor. K dispozici je devět budov a tři zahrady. Největší budovou v městské části je dvoupodlažní hostinec, kde je vidět stavební přechod k hrázděné konstrukci. Hostinec byl symbolem cestování a dopravy a rostoucí mobility přes zemskou hranici po tzv. Zlaté cestě. Předlouhou této budovy byl nález v Esslingenu, přičemž datum jeho výstavby bylo dendrochronologicky určeno do roku 1261. Na rozdíl od starších budov jde o ranou konstrukci na kamenných základech. Uvnitř se nacházel nezakouřený prostor, tzv. světnice, která vznikla díky instalaci gotických kachlových kamen. Pět sousedících dřevěných měšťanských domů je seskupeno kolem studny a přiřazeno jednotlivým řemeslům, včetně řezníků, pekařů a obchodníků.

Vzhůru do kopce pak návštěvník vstupuje do zázemí stavby putovního dvorce 14. století. Nově zde vznikly lomy kamene, pece na vápno, tesařské dílny, jeřáby a další prvky stavebního řemesla, které se podílí na výstavbě prvního kamenného objektu v archeologickém parku.

Literatura

Wolters, S. 2013: Der Geschichtspark Bärnau-Tachov – Aus der Erde ins Leben, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 10, 153-162.
Wolters, S. 2015: Der Geschichtspark Bärnau-Tachov. Ein grenzübergreifendes Museumsprojekt in der Oberpfalz. In: Kenzler, H. – Losert, H. (Hrsg.): Die Rekonstruktion mittelalterlicher Lebenswelten. Ein Kolloquium zum 60. Geburtstag von Ingolf Ericsson, Bamberger Kolloquien zur Archäologie des Mittelalters und der Neuzeit 2, Pressath, 17–24.
Wolters, S. 2016: Der Geschichtspark Bärnau-Tachov – Ein Museum im Grenzbereich: Wissenschaftlicher Anspruch und wirtschaftliche Realität. In: Fines Transire Jahrgang 25. Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen/Oberösterreich, 25. Treffen 17. Bis 20. Juni 2015 in Bärnau, Rahden/Westfalen, 127–137.