Archeologický atlas česko-bavorské hranice
ve středověku a novověku
  • O atlasu(current)
  • Lokality
  • Mapa
  • O projektu
  • Zdroje a odkazy


cz de

HORŠOVSKÝ TÝN

Město

Okres: Domažlice
Poloha: Plzeňský kraj
Datace: 13. – 21. století

Přístup

Centrálním bodem pro turistické vycházky je náměstí v Horšovském Týně. Na jeho západním okraji se nachází také vstup do zdejšího zámku.

Význam

Horšovský Týn bylo centrálním bodem držav pražského biskupa v západních Čechách. Původní tržní osada na Řezenské cestě se postupně proměnila v důležité město. Zdejší opevněný dvorec byl přestavěn v biskupský hrad, ten pak v mohutný renesanční zámek.

Historie

V průběhu 13. století bylo na místě bývalé tržní osady Týn na pravém břehu řeky Radbuzy, kde ji překonávala Řezenská cesta z Řezna do Prahy, vyzdviženo město. Původní osídlení se táhlo podél cesty a koncentrovalo se kolem kostela sv. Apolináře, původně Panny Marie. Na druhé straně řeky, v místě dnešního zámku, vznikl patrně již v 10. století opevněný dvorec s opevněním z dřeva a hlíny. Součástí tohoto lehce opevněného dvorce byla kaple, která byla zjištěna v jihovýchodním nároží zámku. Připomínána byla v písemných pramenech již ve 40. letech 13. století. V druhé polovině 13. století začal Horšovský Týn rozkvétat. Během episkopátů Jana III. z Dražic a Tobiáše z Bechyně byl dvorec přestavěn na mohutný biskupský hrad kastelového typu. Na východ od hradu bylo založeno město. Teprve v polovině 14. století získalo město hradby a příkopy. V husitských válkách byl Horšovský Týn oporou katolických sil v západních Čechách, proto bylo město dvakrát bezúspěšně obléháno. V roce 1431 bylo vypáleno předměstí. Po válkách přešel Horšovský Týn do majetku Pánů z Ronšperka (Poběžovice). Ti drželi město s hradem do poloviny 16. století, kdy jej obdržel jejich příbuzný Jan mladší Popel z Lokovic. V roce 1547 město vyhořelo, proto bylo z větší části přestavěno a na místě starého hradu vyrostl renesanční zámek. Lobkovicové o město přišly za jejich účast v protihabsburském povstání v letech 1618 až 1620. Konfiskát pak zakoupil v roce 1622 Maxmilián z Trauttmansdorfu, císařský tajný rada, který podepsal Vestfálský mír. Jeho rod držel zámek a město až do roku 1945.

Popis

Archeologické výzkumy v Horšovském Týně přináší pravidelně zajímavé objevy. Jeden takový byl uskutečněn v roce 1977 v Plzeňské ulici u domu čp. 67. Odhaleny zde byly relikty hrnčířské pece z přelomu 15. a počátku 16. století. Šlo o jednoprostorové horizontální výrobní zařízení v délce ca 2,5 metru. Základ pece byl zahlouben do žlutého jílovitého podloží a tvořily jej ploché kameny kladené na plocho. Na tento základ byla postavena konstrukce tělesa pece, kterou tvořily keramické nádoby postavené dnem vzhůru a silně omazané jílovitou hlínou promíšenou s plevami. Bohužel pec byla zkoumána jenom z jedné třetiny a nálezová situace neumožňuje bližší rekonstrukci. Několik nádob z klenby se dochovalo v celém či torzovitém stavu a spolu se zlomky keramiky a kachlů, které se válely v okolí pece, nabízí pohled na horšovskotýnské hrnčířské výrobky přelomu středověku a raného novověku. Charakteristické jsou hrnce a džbány vejčitých tvarů, vypal za přístupu vzduchu do okrových odstínů a radélkový dekor či ryté linie. Další větší výzkum proběhl až v roce 1995, kdy bylo prozkoumáno 8 městských parcel ve východní části historického jádra. Nejstarší byl zahloubený objekt ze 14. století. Dále zde byla jáma ze 16. a 17. století a kamenná studna. V přední části parcel byl objeven sklep z přelomu 15. a 16. století. U kostela sv. Apolináře pak byly objeveny kostry a keramika z 13. a 14. století. Na náměstí byly nejprve objeveny požárové vrstvy z roku 1547, v nichž byly objeveny pozoruhodné gotické a renesanční kamnové kachle. Na náměstí pak byly objeveny četné zahloubené jámy ze středověku, zejména z doby založení města ve druhé polovině 13. století.
Samostatnou kapitolou jsou archeologické výzkumy v areálu horšovskotýnského zámku. První nálezy byly odtud získány v roce 1967, kdy došlo u nároží raně gotické věže k objevu lidských koster z neznámé doby. Intenzivní výzkumy zde pak probíhaly od 80. let 20. století. Nejvýznamnějším nálezem je prokázání existence kaple ze 40. let 13. století a pohřbů v jejím okolí. V roce 1988 zde byly objeveny dvě řady kůlových jamek, které byly rovnoběžné se srázem ostrožny, a vrstvy mazanice. Jde o pozůstatek lehčí fortifikace, tzv. otýnění, které potvrzuje přítomnost raně středověkého opevněného dvorce. Raně středověké situace pak byly sledovány i při dalších archeologických výzkumech. Ty se nakonec přesunuly i do zámeckého parku, kde byly dokumentovány i situace z 18. až 20. století.

Literatura

ČAPEK, L. – PREUSZ, M. 2019: Středověké a novověké hrnčířské pece v Čechách – kritické zhodnocení výpovědních možností studia. Archaeologia historica 44/1, 313–355.
DUDKOVÁ, V. - ORNA, J. 2007: Gotické a renesanční kachle z výzkumu horní části náměstí Republiky v Horšovském Týně v roce 2006. Sborník Západočeského muzea v Plzni 18, 30-52.
DURDÍK, T. - KRUŠINOVÁ, L. 1986: K počátkům a středověké stavební podobě hradu v Horšovském Týně. Archaeologia Historica 11, 127-142.
DURDÍK, T. – KRUŠINOVÁ, L. 1992: Horšovský Týn, o. Domažlice. In: Výzkumy v Čechách 1988-89, Praha, 41.
FRÝDA, F. 1992: Středověká hrnčířská pec z Horšovského Týna. Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 8, 187-193.
METLIČKA, M. – ZELENKA, A. 2017: Pravěké a středověké objekty z náměstí v Horšovském Týně. Archeologie západních Čech 11, 151-181.
NOVÁČEK, K. – ŠIROKÝ, R. 1997: Horšovský Týn, okr. Domažlice. Výzkumy v Čechách 1993-95, 65-66.